• Mamila.sk
• Pro matky
• KOJENÍ A ...
• Vyplakání

Má smysl nechat miminko záměrně vyplakat?

V historii existovala různá období, během nichž se doporučovalo nechat děti záměrně vyplakat.

Pláč nejvíce akceptovaly moderní výchovné směry z 30. - 50. let 20. století, jako například výchovná metoda Sira Trubyho Kinga, která jako svou součást podporovala vyplakání miminka k tomu, aby se mu "vytvořil" režim spánku a krmení. Podle jeho metody mělo miminko už od narození spát od 19:00 do 7:00 bez přerušení a bez rodičovské kontroly a přes den mělo být krmeno jednou za tři hodiny bez ohledu na projevy hladu. Způsobem pro dosažení takového režimu bylo mimo jiné vyplakání, kterého propagátoři této metody dosahovali i tím, že seděli u plačících matek a navzdory všem jejich instinktům je přesvědčovali, že se nic neděje a že pláč miminka je jen manipulací a snahou o získání pozornosti.

Představy Trubyho Kinga se postupně transformovaly do různých jiných výchovných přístupů, které přesvědčovaly matky, že dosáhnout celonočního spánku dítěte je možné prostřednictvím více typů metod vyplakání - od Ferbera až po různé modifikace "kontrolovaného pláče." Všechny tyto metody mají jednu společnou vlastnost, a to že matky přesvědčují, že pláč dítěte nevadí, že to, co matky při pláči dítěte cítí, není relevantní, že je v pořádku, pokud při pláči dítěte začne plakat i žena samotná, že pláč je vlastně potřebou dítěte a že "účel světí prostředky" - že tedy "účel" (t.j. spící dítě) je to podstatné, a nikoli způsob jakým se k takovému spánku dospěje. Pláč se při těchto přístupech tedy považuje za legitimní prostředek k dosažení cíle. Miminko, které celou noc spí, se pak prezentuje jako "důkaz," že je vše v pořádku, že se nic nestalo.

Banalizace pláče postupně přešla ve vysvětlení, že si například "miminko potřebuje trénovat „plíce." Spolu s tím se matky dozvěděly, že "nemají skákat při každém zaplakání." Pláč byl vnímán jako způsob, kterým miminka manipulují s dospělými a úkolem dospělých je takovému pláči "odolat" a "nepodlehnout."

Svět se změnil. Postupně to vypadalo, že matky začínaly opět vnímat své pocity a instinkty, které jim říkaly, že plačící miminko je potřeba snažit se utišit a že není dobré nechat ho záměrně plakat, aniž by se člověk pokusil udělat něco pro to, aby plakat přestalo. Pláč dětí začal být dobře prozkoumán, negativní fyzické reakce a chemické změny v organismu plačícího dítěte začaly být s pokrokem vědy zjevné. Přesto v nedávné době znovu přišly myšlenky, které matky přesvědčují, že je v pořádku nechat miminko záměrně plakat. Tentokrát se pláč jako vhodný prostředek prezentuje v kontextu toho, že "plačící miminko si v náručí matky potřebuje odplakat všechnu svou bolest" a že proto je správné nechat ho plakat a nepokoušet se ho uklidnit. Že je něco takového v pořádku se zdůvodňuje tím, že pláč se odehrává na břiše matky ve fyzickém kontaktu nahého miminka a matky. Při této metodě jde o několikahodinový pláč, přičemž celý proces "restartu" má rozličnou délku. Vychází z myšlenky, že pláč v kontaktu s matkou je "povolen," "terapeutický" a že je to něco úplně jiného, ​​než když miminka pláčou v jiných situacích. Existují dokonce "rádci," kteří matku učí, že je v pořádku, pokud jde proti svým instinktům a nebude se miminko snažit utišit. Takoví rádcové, stejně jako vychovatelky metody Trubyho Kinga, dokážou v klidu stát nad plačícím miminkem a matkou, které pláč miminka drásá srdce, duši i nervy a říkat jí, že je to tak normální a dokonce přirozené. Dokážou tvrdit, že tato situace může trvat dlouho, aniž by brali ohled na vyčerpání miminka pláčem, jeho potenciální dehydrataci či nedostatečný příjem mléka..

Proč záměrné vyplakání není pro miminka dobré?

Pláč, jakýkoliv pláč, je pro miminko stavem nejvyšší pohotovosti. Z Milgramových experimentů víme, že lidé jsou schopni jít proti svým instinktům a ubližovat druhým (v Milgramových experimentech pouštět jim do těla elektrický proud), jestliže při nich stojí autorita, která jim říká, že je to v pořádku.

Matky jsou v období porodu a po porodu pod vlivem množství takových autorit a o tom, že "pláč je v pořádku," se dozvídají různým způsobem. Každá matka v hloubi duše touží reagovat na pláč dítěte, trpí, když její dítě pláče a svému dítěti chce předat svou něžnost a lásku. A přece je v různých situacích přesvědčována o opaku. Skutečnost, že existují lidé, kteří shledávají jako terapeutické, aby dítě dlouhodobě a záměrně plakalo v kontaktu kůže na kůži s matkou, je jeden z novodobých příkladů takového přístupu. To, že existuje studie, která říká, že je rozdíl v tom, zda dítě pláče mimo kontakt s člověkem nebo pláče v kontaktu s člověkem, ještě není podkladem pro to, aby bylo v pořádku, že miminko dlouhodobě záměrně pláče. Tato studie měla být uklidněním pro rodiče, jejichž dítě pláče a dočasně ho neumíutišit, ačkoli se o to snaží. To je něco úplně jiného než záměrný pláč bez snahy o uklidnění. Měla jim objasnit, že má smysl, aby se o utišení pokoušeli a aby si miminko nechali u sebe, i když už nevědí, jak přesně by miminku pomohli. Je rozdíl mezi tím, že někdy miminko pláče a je těžké mu v některých situacích pomoci a tím, že je miminko ponecháno plačící a jeho pláč není vnímán jako něco, co není v pořádku.

Pláč miminka je vždy komunikace, pomocí níž projevuje své potřeby, které mají být naplněny. Miminko pláčem nemanipuluje. Nesnaží se získat nic nelegitimně, ani se během pláče nic neučí. Pláč mu nepomáhá, pláč je vyjádření kritické potřeby, kterou miminko má. Existují dvě stádia pláče miminka - v první etapě miminko pláče s cílem najít správné místo (matku), najít prs a kojit se nebo proto, že například potřebuje usnout (potřeba usnout nebo vyčerpanost či přílišná míra podnětů je častým důvodem pro pláč miminka) - tato etapa se nazývá protest. Když se v této etapě potřeby miminka naplní, tak tento pláč není pro miminko kriticky nebezpečný. Když však pláč trvá a přeroste do zoufalství, jednotlivé soustavy v těle začnou omezovat svůj chod na minimum, aby přežily životně důležité orgány.

Pláč pro dítě nepřináší nic dobrého. Je přesně tak urgentní, jak zní. Pláč v matce spouští celou škálu reakcí a velkou touhu, aby miminko plakat přestalo. Pláč je stavem nejvyšší pohotovosti. A to i pro matku. Pokud dítě navíc pláče neutišitelně a dlouho, tak v matce vyvolává negativní pocity, snižuje její ochotu starat se o něj a potenciálně spouští reakce, které mohou vést k negativnímu chování vůči dítěti. Jaké jsou důvody, proč není dobré nechat miminko záměrně dlouhodobě plakat?

1) Pláč má vliv na mozek a jeho rozvoj: "Rané interpersonální zážitky pozitivně a negativně ovlivňují strukturální organizaci mozku."
2) Pláč negativně ovlivňuje přibírání a prospívání miminka.
3) Pláč pro dítě přináší zoufalství, které je spojeno s mnoha fyzickými a chemickými projevy v těle, které negativně ovlivňují jeho imunitu, jeho růst a vývoj.
4) "Pláč ... snižuje zásoby energie a kyslíku, zvyšuje nitrolební tlak, zvyšuje počet bílých krvinek, zvyšuje zásaditost organismu, znovu se navozuje fetální cirkulace, zabraňuje schopnosti dítěte vytvářet si vztah s pečovateli."
5) "Pláč znamená riziko dechové tísně, pneumotoraxu, akutního nebo subklinickéhonitrolebního krvácení, nepotřebného léčení pseudosepse a psychosociální adaptace na život mimo dělohu."
6) Pláč miminka je spojen se stresem a vyplavováním stresových hormonů do těla miminka.

Je možné pomoci miminku, aby plakalo co nejméně. Pokud miminko pláče:

a) Je dobré společně s poradkyní při kojení z o. z. MAMILA  pozorovat kojení a vyloučit nedostatečný příjem mléka jako jednu z příčin pláče.
b) Získat efektivní pomoc od poradkyně při kojení, pokud se miminko nepřisává, nepřijímá dostatek mléka nebo pokud se vyskytne nějaká jiná situace při kojení.
c) Naučit se, jak nošení miminka pomáhá při uklidňování miminka.
d) Naučit se využívat kontakt kůže na kůži jako pozitivní zážitek pro matku a dítě, aniž by dítě v kontaktu kůže na kůži plakalo.
e) Reagovat na první projevy nespokojenosti miminka ještě před tím, než začne plakat. Nebát se nabídnout prs jako způsob uklidnění miminka a nebát se kojit často (i když se miminko právě před chvílí kojilo).
f) Naučit se o potřebách miminka, začít vidět projevy únavy a dokázat reagovat na potřebu miminka být uspáváno.
e) Naučit se rozpoznat projevy miminka související s nutností čurat či kakat.
g) naplnit potřebu miminka být s nějakou lidskou bytostí v kontaktu. Vědět, jak je možné využít pohyb či hudbu na uklidnění miminka. Ukolébavky vždy existovaly proto, že matky své děti uspávaly.
h) Naučit se předcházet nadměrné únavě miminka a přílišné míře podnětů.
i) Naučit se znát své miminko a v případě neutuchajícího pláče, který souvisí se zdravotními problémy, vyhledat lékařskou pomoc.