• Mamila.sk
• Pro matky
• KOJENÍ A ...
• Věda a kojení
• Mají opravdu miminka spát od 4. měsíce v samostatném pokoji?

Mají opravdu miminka spát od 4. měsíce v samostatném pokoji?

Médii proběhla zpráva o studii Iana M. Paula týkající se věčné otázky rodičů:

V jakém věku má miminko spát v samostatném pokoji?

Odpovědí této studie s názvem Mother-Infant Room-Sharing and Sleep Outcomes in the INSIGHT Study se zdánlivě jeví, že miminka, která spí v samostatném pokoji od 4. měsíce věku, jsou na tom vlastně lépe než jiná miminka, která spí s rodiči ve společném pokoji více než 4 měsíce.

Podívejme se na to detailněji. James McKenna, světový expert na spánek, již před mnoha lety poukázal na to, proč je provádění výzkumů o spánku miminek tak těžké a v podstatě neobjektivní. Vysvětlil, že se to celé odvíjí od paradigmatu - tedy od toho, s jakými kulturními představami o "dobrém a kvalitním spánku" výzkumníci do přípravy studií vstupují. James McKenna uvádí, že první výzkumy o spánku miminek se začaly dělat ve 20. století a dosud se dělají na modelu miminek, která jsou málo kojená nebo jsou zcela krmená umělou výživou, která spí mimo společnou rodičovskou postel a mimo ložnici rodičů a která se za "hodná" považují tehdy, když jsou rychle "samostatná" a jejich "dobré" spánkové návyky jsou definovány jako nepřerušovaný spánek v noci bez nutnosti, aby se o ně rodiče v noci starali.

Spánek a kojení jsou úzce spojené. Do takové míry, že James McKenna zavedl termín "laktospánek", protože udržení kojení jako takového je do velké míry spjaté s nočním kojením a společným spaním, které kojení usnadňuje. Příjem mateřského mléka v noci může tvořit u miminek, která Paulova studie zkoumala (tedy ve věku 4 - 9 měsíců) významnou část příjmu a může rozhodovat i o bezproblémovém kojení přes den. Zachování nebo ukončení kojení může přímo souviset s tím, zda se rodiče rozhodnou dítě dát například ve 4 měsících spát samotné do jiného pokoje nebo zda ho matka přestane v noci kojit. Navíc to, že miminko usíná při kojení na prsu, může být také rozhodující faktor pro udržení kojení z dlouhodobého hlediska.

Vědci již při prvních studiích o spánku namísto pozorování a popisování toho, jak ve skutečnosti miminka spí a jaké jsou jejich potřeby v noci, použili své vlastní předpojaté představy o tom, jak by podle nich miminka měla správně spát a za "správné" a "vhodné" označovali to chování, které odpovídalo jejich představě o spánku - tedy myšlence, aby miminko bylo co nejdříve z ložnice rodičů pryč a aby je svou přítomností v noci neotravovalo. Toto byla kritéria, kterým výzkumy o spánku podléhaly a podléhají. Podle nich se ve studiích hodnotí, zda miminko spí "kvalitně" nebo ne. Kromě toho se ve studiích tohoto typu poukazuje na to, že spánek se měří na minuty, a "prospaná noc" se tak stala konceptem, který v noci mate mnoho rodičů jako nedosažitelný milník, který jim každý večer připomíná, že "už by se spánkem svého miminka měli něco udělat.” Kromě toho je samozřejmé, že tyto studie mluví k unaveným rodičům maličkých miminek, kteří by oprávněně toužili spát bez vyrušování co nejdéle.

A toto je vidět i na zmiňované nejnovější studii. V této studii vědci rodiče miminek ve věku od 4 do 9 měsíců vyzvali, aby si vzpomněli na poslední týden a uvedli, kolik minut si vzpomínají, že během "typické noci" v daném týdnu miminko spalo. Pro vědce bylo jedním z kritérií kvality spánku například to, zda 4- až 9-měsíční miminka šla večer spát do 20:00 nebo až po 20:00. Dalším kritériem kvality bylo, zda rodiče mají nebo nemají vytvořen večerní rituál před spánkem. A dalším, zda rodiče byli schopni miminko položit do postýlky bdělé a následně samo usnulo nebo zda to tak nedělali. Všechna tato 3 kritéria patří pod hlavičku "paradigmatu," tedy kulturních a společenských představ o tom, "jak by to mělo být správně" a představy, že tato kritéria jsou správná pro všechny rodiče. A obzvlášť v USA, odkud studie pochází, je představa toho, že miminko má mít samostatný pokoj co nejdříve, mimořádně silně zakořeněná.

Vědci se nezajímali, zda jsou tato kritéria důležitá i pro dané rodiče. Nesledovali, jak na noční separaci od rodičů reagují 4měsíční miminka například tím, že by sledovali jejich hladinu stresových hormonů. Nezajímalo je, zda se v noci daná miminka v jiném pokoji probudila a rodiče pláčem volala, ale rodiče je neslyšeli - toto vědci v diskuzi uvedené ve studii sami uvádějí, přičemž podotýkají, že je možné, že rodiče tato probuzení a pláč jednoduše neuvedli. Dále vědci sice v úvodní části studie zjišťovali, zda byla miminka kojená nebo ne, ale nijak nesledovali, jak spaní 4měsíčních miminek v samostatném pokoji ovlivňovalo kojení, zda takové spaní kojení usnadňovalo nebo znemožňovalo, a nevšímali si pokračování kojení v pozdějších měsících. Vědci do studie nezahrnuli myšlenku, jak reálně vypadala noc rodičů 4měsíčních miminek, ke kterým museli v noci vstávat a jít za nimi do jiného pokoje, pokud se probudila, a ani nepopisovali proces, jakým rodiče 4měsíčních miminek dospěli k tomu, že jejich miminka spala v jiném pokoji. Sami vědci jako problém uvedli i to, že si uvědomují, že mnoho rodičů nevlastní dostatečně velký byt či dům na to, aby každé jejich dítě mohlo mít samostatný pokoj.

Kromě toho vědci mluvili o tom, že rodiče miminek, které se v noci více budí, s vyšší pravděpodobností budou spát v jejich stejném pokoji. Jinými slovy, v samostatném pokoji spala ta miminka, která sama od sebe spala "dobře" a "samostatně."

To, že vědci, kteří tuto studii dělali, měli předsudky vůči tomu, aby miminko spalo ve stejné místnosti jako rodiče, je vidět i z této věty ve studii: "spaní ve společném pokoji může mít za následek nepotřebné reagování na to, že se miminko v noci budí, nebo to, že miminko bude očekávat, že se rodiče o něj v noci budou starat ... "

Přečtěte si také náš článek o tom, jak miminka spí a o společném spaní s miminkem.