• Mamila.sk
• Pro matky
• KOJENÍ A ...
• Věda a kojení
• Duševní zdraví žen a kojení

Duševní zdraví žen a kojení

Kojení a duševní zdraví žen se často staví do protikladu, jako kdyby kojení duševní zdraví žen narušovalo nebo dokonce způsobovalo ženám problémy s duševním zdravím. Taková představa o kojení se objevuje hlavně ve dvou etapách kojení:

    1. V prvních měsících, kdy se dokonce objevuje termín „laktační psychóza“ (samotný tento zastaralý a již vyvrácený název v sobě obsahuje představu, že "laktace" způsobuje duševní problémy žen nebo psychózu) nebo se mluví o tom, že kojení způsobuje poporodní depresi.
    2. Při kojení většího děťátka, kdy se kojení začne označovat za „vyčerpávající“ a o kojeném dítěti se začne mluvit jako o „závislákovi“.

Kojení nezpůsobuje duševní problémy, naopak. Kojení je pozitivní faktor pro duševní zdraví. Pokud kojení funguje bezproblémově, může být pro ženy někdy jedním z mála světlých bodů dodávajících pocit sebejistoty.

Situace však vypadá jinak, pokud se ženy s kojením trápí, prožívají při kojení bolest, strach o přibírání miminka, jsou konfrontovány s pláčem miminka a jeho nespokojeností nebo řeší při kojení problémy. Tehdy ženy akutně potřebují pomoc s kojením – ne rady o ukončení kojení, potřebují se vyspat, načerpat nové síly a energii, zbavit se bolesti a začít zažívat normálně fungující kojení. Kojení je součástí duševního zdraví žen.

Psycholožka a laktační poradkyně MAMILY, Mgr. Soňa Ondrušová, toto do hloubky na základě studií vysvětluje ve své práci zveřejněné v časopise Česká a slovenská psychiatrie, kde uvádí:

„Autoři výzkumů uvádějí, že hormony, které jsou po porodu vylučovány díky kojení, mají stabilizační účinek na psychiku žen..., což naznačuje, že kojení může mít ochranný účinek protirozvoji poporodní deprese či ji zmírňovat, pokud se i navzdory kojení rozvine. ... Zjistili jsme, že zatímco v zahraničí se nedoporučuje ukončení kojení a zastavení tvorby mléka v případě diagnózy poporodní deprese, na Slovensku je to stále běžnou, doporučenou praxí, která v článcích nebyla podpořena žádnými relevantními výzkumy či argumenty.“

O duševním zdraví žen je třeba začít mluvit. Duševní zdraví žen je mimořádně důležité. Zaslouží si naši pozornost, ženy si zaslouží pomoc a podporu. Mít na starosti maličké miminko může být náročné a vyčerpávající. Ne všechno je růžové. Mateřství s sebou přináší širokou škálu pozitivních i negativních pocitů, zážitků, vynořují se pocity nedostatečnosti, selhání, viny. Ženám se nedostává dostatek ocenění a povzbuzení. Mnoho z nich zjišťuje, že si život s miminkem představovaly jinak. Pečovat o miminko je těžší než ta nejnáročnější práce. A k tomu všechny ty matoucí rady, strach z posuzování, nejistota.

Ale může to zajít ještě dál: Určité procento žen zažije poporodní depresi (a velká část z nich nevyhledá a ani nedostane odbornou pomoc). Poporodní psychóza, jako závažné psychické onemocnění, se týká jedné až dvou žen z tisíce. Všechny ženy potřebují, abychom jejich symptomy brali vážně a abychom jim podali pomocnou ruku.

Poporodní deprese a poporodní psychóza

Jak můžete pomoci kojící ženě, která potřebuje pomoc v době poporodní deprese či poporodní psychózy?

1. Podpořte ženu v pokračování kojení. Neříkejte jí, ať přestane kojit, že její problémy se tím vyřeší. Nepřipisujte její pocity tomu, že kojí.
2. Neodbývejte ji. Vyslechněte ji. Dejte jí prostor, aby mohla vyjádřit, jak se skutečně cítí.
3. Nabídněte jí praktickou pomoc, aby mohla odpočívat, být s miminkem a spát a aby o ni bylo postaráno.
4. Naučte se poznat některé signály poporodní deprese a poporodní psychózy, abyste mohli ženě pomoci vyhledat odbornou pomoc.
5. Vyjádřete své pochopení, vytvořte příjemnou atmosféru, aby se žena necítila posuzovaná, stigmatizovaná, zahanbená či nepochopená.
6. Nepodceňujte to, jak se ženy cítí. I ony někdy doufají, že to je normální, nic se neděje a odejde to samo.

Jaké jsou signály poporodní deprese či poporodní psychózy?

Poporodní deprese se může projevovat nespavostí, nedostatkem energie, ztrátou zájmu o miminko, depresivní náladou a smutkem, ztrátou chuti k jídlu.

Poporodní psychóza je méně častá než poporodní deprese. Projevuje se přeludy, halucinacemi, úzkostí, problémy se spánkem, hlubokým smutkem, přehnanou hovorností, hyperaktivitou, někdy euforií, náhlými změnami nálad. Symptomy se mohou rychle zhoršovat. Častěji se vyskytuje, pokud žena má bipolární depresi.

Psycholožka a laktační poradkyně MAMILY, Mgr. Soňa Ondrušová, přináší ve svém článku vědecké vysvětlení, proč je kojení při psychických onemocněních stabilizační prvek a má být zachováno:

„... prolaktin a oxytocin, jejichž hladiny jsou po porodu v těle kojících žen vysoké, ... zmírňují negativní účinky stresu na organismus.“

Způsobují „hormony“ při kojení problémy s duševním zdravím?

„To ty hormony, když kojíš.“
„Kdybys nekojila, tak se uklidní hormony, a nebudeš mít depku.“
Kojící ženy se někdy bojí mluvit o svých skutečných pocitech z mateřství, o negativních pocitech z kojení, o vnímání miminka, o vyčerpání, o poporodní depresi či psychóze, i proto, že se bojí stigmatu a mají pocity studu. Ale i proto, že někdy je jejich okolí nebere vážně, vnucuje jim obraz šťastné matky, podceňuje závažnost jejich pocitů či utrpení, neposkytne jim pomoc. Jindy se to celé shodí na „hormony při kojení“ nebo na to, že žena má přestat kojit a vše se dá do pořádku. Někdy jsou ženy v této obrovské životní změně ponechány samotné, zůstávají v izolaci s miminkem a se svými problémy.

Soňa Ondrušová ve svém článku uvádí na pravou míru otázku „hormonů“ při kojení ve spojitosti s poporodní depresí:

„V minulosti se předpokládalo, že jedním z možných biologických základů spuštění poporodní deprese je dramatický pokles reprodukčních hormonů estrogenu a progesteronu po porodu. Ve studii se pokusili autoři simulovat těhotenství a následný porod podáváním progesteronu a estrogenu ženám během osmi týdnů. Jejich následné vysazení mělo simulovat změny po porodu. Vysazení těchto hormonů mělo za následek zvýšený výskyt symptomů deprese žen, z čehož autoři usoudili, že dramatický pokles těchto hormonů je spouštěčem poporodní deprese. V té době se snažili prakticky potvrdit tento předpoklad autoři Lawrie et al. a uskutečnili dvojitě zaslepený výzkum, ve kterém podávali ženám po porodu progesteron a estrogen ve formě antikoncepce ve snaze dokázat, že dodání těchto hormonů bude ženám snižovat výskyt poporodní deprese

Tato hypotéza se však nepotvrdila a prokázal se přesný opak – výskyt poporodní deprese se zvýšil. K závěru, že snížené hladiny hormonů progesteronu a estrogenu po porodu nejsou příčinou poporodní deprese, dospěli již dříve i autoři Granger a Underwoodve svém přehledu v té době dostupných studií věnujících se této problematice. Ani v současnosti výzkumy nepoukazují na to, že snížená hladina progesteronu a estrogenu by byla spouštěčem poporodní deprese. ... po porodu se kromě změny ve vylučování hormonů progesteron a estrogen začínají ve velké míře vylučovat prolaktin a oxytocin, které mají výrazné psychoprotektivní vlastnosti, přičemž pokles estrogenu a progesteronu je fyziologický a má stabilizační účinek. Umělé dodání progesteronu, který zabraňuje vylučování prolaktinu, má za následek ohrožení kojení, které je známé ochrannými účinky pro psychické zdraví žen. Nízké hladiny progesteronu dokonce mohou působit jako stabilizátor nálady. ...

Dalo by se podle nich říci, že každým kojením žena sama sobě dodává endogenní antidepresivum.“

Spánek a psychika kojící ženy

Psycholožka a laktační poradkyně MAMILY, Mgr. Soňa Ondrušová ve svém článku vysvětluje nesprávné informace ohledně spánku dětí. Častým mýtem je, že děti krmené umělou výživou spí déle a budí se méně často než kojené děti:

„Toto tvrzení se rozhodli přezkoumat i… Montgomery-Downs et al., kteří došli k závěru, že spánek kojených a nekojených dětí se neliší. Z hlediska spánku matek se dokonce ukazuje, že kojící matky spí kvalitněji a déle, ať už při zkoumání dvou dnů, měsíce či 3 měsíců po porodu ve srovnání s nekojícími matkami. Ve studii od Blyton et al. se zjistilo, že kojící ženy měly více spánku s krátkými vlnami, který je známý svými neuroprotektivními vlastnostmi. Polemizují, že tento rozdíl mezi kojícími a nekojícími ženami ve spánku je pravděpodobně způsoben vyšší hladinouprolaktinu u kojících žen, který má potenciál zvyšovat délku spánku s krátkými vlnami. Z praktického hlediska, pokud žena spí s miminkem v jedné posteli a výhradně kojí, může děťátko uspat po jeho probuzení s menší námahou a nutností úplného probuzení, než žena, která s miminkem nespí a případně nekojí. Nemusí fyzicky vstát, přeložit si děťátko do postele a po kojení ho vracet do postýlky, či ještě navíc udělat umělé mléko a poslouchat pláč dítěte, než bude umělé mléko hotovo. Toto může výrazně zkrátit čas, který matka stráví v noci bděním, speciálně aktivním bděním, přičemž dlouhé bdění během noci je rizikový faktor poporodní deprese.“

Zdroj: Ondrušová, Soňa: Neuroendokrinné, biologické a behaviorálne aspekty popôrodnej depresie a dojčenia, Čes a slov Psychiat 2022; 118(2): 74–80.